Vydělávat si na svůj život je dobré. Ale ještě lepší je, když si člověk vydělá i něco navíc, něco, co se dá odložit na později, pro případ, že by se někdy z nějakého důvodu přestalo dařit. Šetří si každý, kdo má aspoň špetku zdravého rozumu a nějakou tu korunu, kterou momentálně nemusí stůj, co stůj za něco utratit.
Jenže ten, kdo si šetří, se může nejenom chválit za to, jak zodpovědně přistupuje k životu. Nejednou si může (byť neprávem) i nadávat do hlupáků. A to, když vidí, jak jeho našetřené finanční prostředky postupem doby ztrácejí svoji hodnotu, jak si za ně lze pořídit pořád míň a míň.

Někdy na to člověk rezignuje s tím, že proti této realitě nic nenadělá, jindy rezignuje proto, že sice tuší, co by se dělat dalo, ale netroufá si na to. Protože všichni víme, že se dá investovat do různých produktů finančních institucí, že se dá investovat i do kdejakých cenných papírů nebo fondů a podobných záležitostí, ale také víme, že u těchto jsou buď nulové nebo nanejvýš mizivé úroky nebo se toto sice může úročit i výhodněji, ale pak je tu zase riziko, že člověk o mnohé přijde nebo se už také se svými úsporami neshledá vůbec. A to těm, kdo by u investování do tohoto ‚stříleli naslepo‘, logicky nestojí za to, to jim není po chuti.

Jenže rozumné není ani pozbývat svůj majetek kvůli tomu, že hodnota peněz klesá, a to především v kritických dobách jako je i ta naše současná, koronavirová. A proto by se investovat mělo. A to třeba i proto, že se dá investovat i do zlata. A zatímco u nejrůznějších cenných papírů nebo dalších forem investování je zbohatnutí prostého člověka spíše jen nesplnitelným snem či v nejlepším případě mlhavou nadějí, u zlata je tomu jinak. Je totiž realitou, že zlato v sobě svoji hodnotu ukrývá vždy a všude a že cena zlata zejména v dobách jako je ta naše roste. A kdo vloží svůj kapitál do zlata, má své jisté. A pokud koupí a prodá zlaté mince a slitky v pravou chvíli, vydělá na tom.